Když chybí část těla

Říká se, že si člověk svého zdraví většinou neváží do té doby, dokud o něj definitivně nepřijde. Ne vždy je to samozřejmě pravda. Jsou lidé, kteří dělají vše proto, aby lékaře zaměstnávali co možná nejméně. Někdy jim to ale není nic platné a do jejich života zasáhne osud nějakým nedobrým a často i krutým způsobem. Stačí chvilka nepozornosti vaše nebo jiného účastníka silničního provozu a automobilová nehoda obrátí váš svět úplně naruby.
·        Může se například stát, že člověk přijde o ruku.
Dříve mohl takový nešťastník udělat dvě věci.
1)    Strčit prázdný rukáv do kapsy.
2)    Pořídit si umělou, ale nepohyblivou končetinu.
Medicína v tomto směru však pokračuje sedmimílovými kroky. Pro takto postižené pacienty byla vyvinuta bionická ruka.
·        Prsty jsou vyrobené z hliníku a mechanické části z oceli.
·        Ruka je svým majitelem ovládána pomocí elektrod.
·        Ty jsou umístěné na zápěstí a předloktí (podle toho, kde vlastní ruka končí).
·        Elektrody jsou dále napojené na nervový systém.
Ruka umí sevřít pěst a ohnout prsty.
prostetická proteza

Zuby se kupovaly na trhu

Problém, který bude možná v pokročilém věku řešit více lidí, je ztráta vlastního chrupu. Zubní protézy rozhodně nejsou nic nového. Už staří Etruskové znali zubní můstek. Přibližně tisíc let před naším letopočtem je datován starý jeden objev – náhrada řezáků telecími zuby, která byla připevněná zlatým páskem k vedlejším zubům. Až do devatenáctého století se jako zubní náhrady používaly zuby lidské.
·        Někdy to byly zuby zemřelých lidí, ale někdy prodali svůj chrup i živí lidé.
·         Stačí si vzpomenout na Hugovy Bídníky, ve kterých ubohá Fantina prodala vlasy, a nakonec i zmíněné zuby.
umělý chrup
Roku 1825 se začínají vyrábět zuby porcelánové. A o století později přichází ke slovu plast. Hranice možností v tom, jak pomoci pacientům při ztrátě některé části jeho těla, se však neustále posouvají.

Když chybí část těla
Ohodnoťte příspěvek